Společný život před sňatkem není dovolen. Je to hřích před Bohem. Člověk, který si to, co do manželství patří bere sám, aniž by byl dříve posvěcen svátostí manželství, je jako člověk, který se zřekne velkého dědictví prostě jen proto, že nemůže rok čekat. 

Muž a žena jsou přímo povoláni láskou, která spojuje tělo a duši, být spolupracovníky v božím stvoření. Pro tak vysoký "úřad" pro tuto vysokou hodnost by nám chtěl Bůh darovat Své požehnání a Svou lásku, aby ze spojení vyšlo to nejlepší. Nezaslouží si nastávající děti být zplozeny za nejlepších předpokladů: V požehnání božím, z čisté lásky, s přáním obou srdcí a připravenosti starat se o dítě?!

Jaké zatížení si berou partneři na sebe, když prostě kvůli jejich slastem nedbají na přikázání, která jsou cenným ukazatelem cesty!

Domnívají se, že si užívají život  a staví si při tom nové překážky. Náš rozum můžeme podvádět, tím že sobě namlouváme: to přece nic není. To je mi beztoho dovoleno a přináší mi to tak hodně štěstí a potěšení. Naše duše vnímá ale plnou pravdu a změní se naším jednáním, pozitivně nebo negativně! K tomu přichází u tohoto ukradeného ovoce neustále překážka a starost, aby se ze styku nenarodilo žádné dítě. Toto politikaření zanechává v duši a potom také v těle své hluboké stopy. Duchu, duši a tělu působíme násilí. Přírozenost člověka je narušována a to má vždy následky. A vzdalujeme se od paprsků boží lásky, tak jako se Adam a Eva ukrývali, když v ráji zpozorovali příchod boží.

Kdo se učí před sňatkem své pudy ovládat, přináší svému partnerovi nebo svojí partnerce pravý důkaz lásky. Jeho sebeovládání při tom mocně narůstá. Tak mohou být muž i žena v manželství snadněji věrní. Také v manželství se nedá vrozený pud podle vlastní vůle užívat plnými doušky. Milostný akt smí být konán jen ve vzájemné dohodě. V čekání z lásky rostou naše duchovní síly a pohlavní spojení se stává zvláštním darem. Kdo řídí plánování rodiny podle přírodní ochrany proti otěhotnění podle přírodou daných volných dnů, prokáže svojí ženě úctu, respekt a opravdovou lásku.

Naše víra není k pohlavnímu styku nepřátelská. Darování se jeden druhému je největší jednota dvou bytostí, jak v Bibli stojí «a oba se stanou jedním tělem.» Přitom se také vyměňují síly duše. Darování se jeden druhému v lásce a v požehnání božím je důležité a posiluje spojení mezi partnery. Pomůže také přivézt nesrovnalosti opět ke shodě za předpokladu, že souhlasí láska všedního dne, láska k bližnímu a že vždy zůstává zachovaná vzájemná úcta.

Osudové je, když mladiství užívají všechno, co patří do manželství. Potom neumí nikdy úplně vybudovat pravou schopnost milovat. Společně strávený čas se stává běžným, partneři a partnerky se mění a duševní cítění se stává otupělé. Potom se začíná praktikovat perverze. Kolik duší je při tom zraněno a ženy často degradované k otrokyním.

Ještě mnohé by se dalo říci. Strážný anděl to říká každému do srdce a ty to můžeš zaslechnout, když se čestně k němu otevřeš a chceš stále lépe žít pravdu. Společně strávený čas před sňatkem není žádný smrtelný hřích. Avšak je a zůstává to být urážkou boží, jak to vyjádřil sv. Michael. Kdo společně žije může navštívit bohoslužbu, poprosit Boha  o odpuštění a přijmout svátosti. Avšak k tomu patří i vůle k nápravě.

Proč nechceme po dostatečné zkoušce, zda se hodíme k sobě, vstoupit do svátosti manželství a nechat si náš svazek požehnat, aby se tím pro nás a naše děti a jejich děti navěky věků rozvinulo požehnání a tím se stal svět ušlechtilejším a hodnotnějším?

«Sám spravedlivý hřeší sedmkrát denně», pravil Kristus. To má nám všem být útěchou a důvodem ke skromnosti a k opatrnosti abychom neodsuzovali druhé. Máme co dělat sami se sebou, se svými chybami. Znám lidi, kteří společně žijí, protože to lépe nevěděli a jsou to báječní lidé a děkují Bohu za všechno, co jim daroval. Dále stojí v Bibli: «Bůh miluje hříšníka, ale odsuzuje hřích.» S veškerou láskou bychom se měli snažit přijít k Bohu blíže a naše neřesti vyměnit z vlastní vůle za cvičení se ve ctnostech. Víra se nesmí nikdy stát svěrací kazajkou. Když něco neděláme, protože máme strach před trestem, tak  to není dobré řešení. Měli bychom se Bohu podřídit ze svobodné lásky k Němu, abychom se jednou mohli opět přiřadit do nebeského pořádku.

Benedicite

St. Michaelsvereinigung
CH-8582 Dozwil
Impressum

Copyright 2016 St. Michaelswerk 8582 CH-Dozwil